Mojmír Vlašín: Nekuřácký zákon a světový den bez tabáku

Studie ESPAD (Evropská školní studie o alkoholu a jiných drogách), která  probíhala v celé EU, se zaměřila na středoškolské studenty ve věku 16 let. U reprezentativního vzorku téměř čtyř tisíc studentů  v ČR zjistila, že 24-27 %, tedy prakticky čtvrtina jsou pravidelní kuřáci. Jinými slovy- ve věku týnejžerském jsou závislí na nikotinu. Zajímavé je, že se sice o škodlivosti kouření, zejména cigaret, mluví a píše dost často. Avšak to, že na nikotinu vzniká těžká závislost nebo, že návykovost je horší než u heroinu, se moc nepíše. Téměř 80% osob, které pravidelně kouří cigaretu si během několik měsíců vytvoří závislost. Na druhé straně, podle průzkumu Univerzity Karlovy z roku 2012 si zákaz kouření přeje 78 % našich občanů, v roce 2005 to bylo jenom 35 %.

Přesto stále  existuje reklama na cigarety. Netrvám na cigaretách zabalených v hnědém kartonu bez názvu, jak to zavedli v Austrálii. Ale baner  na trafice -Zde k dostaní  cigarety XXX- je sám osobě velkou reklamou. Tvrdívá se sice, že kvůli reklamě nikdo kouřit nezačne, ale pravda je to, že pokud se s něčím setkáváte každý den, začnete to provažovat za běžnou součást života.

Druhá chyba je, že  se neomezuje kouření. Někteří volají po svobodě tvrdí, že je to každého věc. Tyto výkřiky však mají  tři háčky. Za prvé po vzniku závislosti není rozhodování kuřáka svobodné, ale závíslé na droze, které ho ovládá. Za druhé – omezuje tím svodu druhého  který musí sedět v zakouřené místnosti (a také svobodu číšníka pracovat v čistém ovzduší). A za třetí svoboda poškozovat si vlastní zdraví je ve všech civilizovaných společnostech omezená. V autě  musíte použít pásy,  v hlučném prostředí nesmíte pracovat bez chráničů sluchu. Stejně tak by svoboda sebepoškozování kouřením měla být omezena. Minimálně ve veřejných  místnostech (zejména v restauracích). Domnívám se, že každá restaurace musí být primárně nekuřácká, ale může mít i stavebně oddělenou kuřáckou část. Stačilo by zavést malou daň. Podobně jako v Británii by si kuřácké  hospody museli zakoupit speciální licenci a  z každé židle by platili státu speciální kuřáckou daň. A věřte, že počet „kuřáckých židlí“ my mizel jak houby po dešti.

Chyba je ovšem taky v osvětě. Zdánlivě se udělal velký krok, protože na každé krabičce cigaret se dočtete, že kouření škodí zdraví. Čas od času se na bilboardech objeví usměvavé tváře různých politiků, kteří ledacos slibují. Když odečteme peníze od sponzorů a z korupce, je tato kampaň financovaná ze státních peněz. Ještě jsem neviděl bilboard, ze kterého by se usmíval (nebo raději mračil) primář plicního oddělení a varoval před kouřením. Za státní peníze. Tvrdím, že statní kampaň proti kouření je mizivá až nulová. Srovnejte s kampaní ke známce Klasa, která je financovaná ze staních peněz, ale nepřináší vůbec nic, protože výrobek z touto známkou se neliší vůbec nijak od toho, co ji nemá.