Mojmír Vlašín: Syndrom propadlého hlasu

Já bych vás Zelené volil, ale já se bojím, že se tam nedostanete a že můj hlas propadne“. Ano, toto je jedna z těch manter, které slýchávám. Podlívejme se na její obsah.

• Věta je pozoruhodně vnitřně nelogická, podobně jako věta : „Já bych si i koupil los, ale když já mám obavu, že třeba nevyhraje.“ Volby přece nejsou tombola, kde vyhrává jen ten volič, který se trefil do úspěšné strany. I neúspěšné strany čekají na voličské hlasy nejen kvůli určité státní podpoře, která jim z toho plyne a umožní finanční přežití, ale i proto, že z voličské přízně ( či nepřízně) si mohou vzít ponaučení. Je přece velký rozdíl, jestli strana dostane 4,5 % a nebo 0,5 % hlasu

• Co to je vlastně propadlý hlas? Jsou země, kde je volební účast povinná. U nás tomu tak není, ale přesto v hlasech, které rozhodnou o vládě této země, by měl být hlas váš. Nehledě k tomu, že stoupenci totalitních stran jsou disciplinovaní, půjdou volit všichni a tak své výsledky ještě zvýší.

• Jestliže volič uvěří průzkumům veřejného mínění, kde je logicky 1-2% chyba a hlas odevzdá straně, která je mu nesympatická, ale má jistotu průchodu do parlamentu, tak tomu já říkám propadlý hlas. Hlas dal volič té straně, která ho oslovila jen tím, že má jistě nad pět procent. To je podobně, jako když si jdete koupit rohlík, ale protože máte obavu, aby nebyl tvrdý, koupíte si raději toaleťák. Má to logiku ?Nemá !

• Jestliže se volič vzdá možnosti volby strany, která mu svým zaměřením vyhovuje a zvolí stranu méně sympatickou avšak s jistými 5%, vzdává se nejen možnosti volby (a stahuje kalhoty před brodem), ale zahazuje i možnost projevit svobodně svůj názor a prokazuje svoji snadnou manipulovatelnost.

• Takový volič právě díky svému nejistému postoji umožňuje manipulování s volebními preferencemi. Pokud v mediích budou výběrově zveřejňovány pouze strany, které dosáhnou v průzkumu 5 % (vstup do televizních diskusí, zveřejňování grafů apod.), bude velká část stran zahalena mlhou neviditelnosti. Nemluví se o nich, tedy nejsou. To, že v průzkumu nebyla zohledněna možná statistická chyba už nikoho nezajímá.

• Manipulace s daty – jak říká Daniel Kunštát z Centra pro výzkum veřejného mínění – je velmi jemná a obtížně rozpoznatelná. Může spočívat jen v pořadí kladených otázek, jejich sugestivitě, či technických podrobnostech. A kardinální rozdíl spočívá i v rozdílu hodnot, udaných jednou jako současné preference stran (která strany se mi libí) a po druhé jako jejich odhadované výsledky v budoucích volbách (půjdu k volbám a dám jim hlas).

Nebo : “ Když dám hlas straně, které nepřejde přes 5 % , můj hlas si rozdělí ostatní strany a z části připadne i komunistům. To radši nepůjdu volit vůbec“

• Hlasuje se v krajích a všechny platné hlasy v takzvaném prvním skrutiniu ( sčítání) dávají tomu kterému kraji šanci na získání určitého počtu křesel v parlamentu. Tedy ještě jinak : nikoliv počet voličů v kraji, ale volební účast voličů určuje, kolik z toho kterého kraje vzejde poslanců

• Teprve ve druhém skrutiniu se tento počet poslaneckých mandátu rozdělí mezi strany, které se přehouply přes 5 %. Ovšem v malých krajích, či krajích s nízkou volební účastí nemusí ani více jak 5 % znamenat konkrétní mandát

Další floskule zni :“Půjdu a hodím do bedny prázdnou obálku. Abych jim ukázal.“

• Ve skutečnosti se neukáže nic. Hlas jako neplatný je vyřazen a přidá se k těm hlasům, kde lidé omylem vložili dva a více volebních lístků či použili nesprávnou obálku. Tento jakoby protestní hlas není odlišitelný od hlasu zmatečních a nikdo je takto neeviduje.

• Mnohem silnějším sdělením velkým stranám je, když voliči preferují malé nezkorumpované strany.

Ano, volební systém v naší zemi je divný, formule na sčítaní hlasů jsou nevhodné, preferují velké strany, které si jej vytvořily a odhlasovaly v parlamentu. Pokud nepůjdete k volbám a nebudete volit malé strany, tento systém zakonzervujete. Například Strana zelených má připraven návrh na změnu volebního systému.