Mojmír Vlašín: Dva zastánci bezzásahovosti (nebo bezzásadovosti?)

„Někdo může namítat, že hazardujeme s přírodním bohatstvím hlubokých šumavských lesem porostlých hvozdů. Slýcháme slova jako destrukce, zkáza a katastrofa, zánik života,(… ) Ne, nemějme strach, život ani les zcela jistě neskončí případným rozpadem smrkových porostů. Jsme přesvědčeni, že plochy lesa, kde ponecháme přírodu přírodě, je právě ten vizionářsky odlišný přístup, který ze Šumavy udělá obydlený kout země s divočinou, kterou nám budou s odstupem času všichni závidět. “

Tuto větu nenapsal Jaromír Bláha či jiný aktivista, ale současný ( a snad dočasný) ředitel NP Šumava Mgr. Mánek (časopis Šumava, 1/2005). Zajímavější text je níže. Možná ještě zajímavější je ale, kdo ho napsal.

„ Obecně však v Evropě platí, že převaha kulturní krajiny, všeobecně menší rozloha pozemků jednoho vlastníka a větší podíl půdy v soukromém vlastnictví, stejně jako rozdělení mezi množství států silně komplikují vyhlašování chráněných území kategorií I, II a VI. Tyto kategorie jsou však potřebné pro ochranu cenného evropského přírodního dědictví v reprezentativních územích. V případě člověkem pozměněných typů krajiny je primárním požadavkem to, aby exploatace území byla na převážné většině území oblasti ukončena a byl umožněn nerušený průběh ekologických procesů.
Z uvedeného tedy jasně vyplývá, že mimo Národní park Šumava není v našem státě již žádná jiná oblast, která by mohla být zařazena do kategorie č. II, a zároveň tak rozsáhlé území, které by splňovalo její požadavky a hlavně které může tuto kategorii plnohodnotně reprezentovat, a vytvářet tak pocit národní hrdosti z jeho existence. Při prosazování změny kategorizace je nutné porovnat nejenom cíle managementu, které zde nebudu pro jejich rozsáhlost popisovat, ale velice důležité požadavky, které jsou pojmenovány jako organizační odpovědnost. V případě kategorie č. II je jasný požadavek, že vlastnictví a management by měly být za normálních okolností v působení nejvyššího kompetentního úřadu v dané zemi, která má národní park v jurisdikci. V Evropě je za oficiální vyhlášení této kategorie chráněných území odpovědný nejvyšší kompetentní úřad. Ten musí zajistit, že území bude spravováno podle cílů managementu. V případě České republiky se jedná o Ministerstvo životního prostředí ČR. U kategorie č. IV se uvádí, že vlastnictví a management by měly být v rukou národní vlády nebo při odpovídajícím zabezpečení a řízení i jiné úrovni veřejné správy, neziskovým organizacím či korporacím, soukromým skupinám či jednotlivcům. Pro zasvěcené není třeba uvádět více a pro nezasvěcené uvádím, že tato kategorie by znamenala konec národního parku jako systému ochrany přírody.(…)
Závěr: Je věcí osobní odpovědnosti každého kompetentního úředníka zajistit reprezentativní funkci Národního parku Šumava ve II. kategorii dle IUCN. Je odpovědností vlády a ministerstva životního prostředí dotvořit chybějící legislativní normy pro toto území, jednoznačně potvrdit nutnost existence obcí a jejich udržitelný rozvoj a kompenzovat vzniklá omezení.“

(Antonín Schubert, Klatovský deník, 31.3.2003)

Ovšem už 19.7. 2011 v iDNES Mgr. Mánek uvedl, že bude proti kůrovci bojovat i za cenu vytváření holin. Sdělil, že je to nutné zlo kvůli zachování dalších stovek či tisíců hektarů lesa. A starosta Schubert 12.5.2013 na stránkách obce Modrava píše : „Obecně lze říci, že kategorie II je území velkoplošné ochrany pro vědu a poznávání, ale bez lidských sídel. Jelikož se tam sídla vyskytují, legitimní diskutovanou otázkou je jejich vysídlení a kompenzace z vysídlení a za ztráty nemožnosti tradiční obživy. Kategorie V je ve své podstatě stávající pojetí Národního parku Šumava od počátku svého založení s tím, že důležitý je v této kategorii princip vytváření tzv. jádrových a nárazníkových zón.“

Zdá se, že oba uvedení pánové nejsou ve svých názorech příliš konzistentní. Vždyť během deseti let dokázali udělat názorový veletoč, ani se přitom neuzarděli. Je třeba konstatovat, že nyní již nejsou zastánci bezzásahovosti, ale spíše bezzásadovosti.