6. 3. 2014
V minulém blogu jsem přirovnal procesy v prvních zónách NP Šumava, kde dochází k obnově horského smrkového lesa, k velkolepému divadlu přírody. Na to jsem dostal v diskusi tuto repliku : „Problém je pouze v tom, že o to, kromě pár fanatiků, nikdo nestojí. Tedy pozorovat, jak se ze zničeného lesa tvoří soubor náletových dřevin, protože ani nic jiného tam nemůže vzniknout.“
Kolega, ekolog z Olomoucké university, mi k tomu napsal : „Spousta (a bojím se, že většina) lidí si myslí, že když ve smrčinách Šumavy začne kousat kůrovec, přestane tam být les. Lidi myslí krátkodobě: “ Byl jsem tam na dovolené před 15 lety a byl tam les. Myslel jsem si, že tam bude navěky. Přijel jsem tam letos a zelený les tam není.. . a nikdy už nebude, protože kde les nevysadíme …“
Bohužel kolega má pravdu, hodně lidí si myslí, že les vzniká činností člověka, jako pole, vinice, chmelnice, sad. Ve skutečnosti je tomu naopak, les je původní společenstvo a lidskou činností zaniká. Já se na ty lidi nezlobím, že to neví. Mně je jich dokonce líto. Je mi líto jejich ekologické negramotnosti, která jim neumožňuje orientovat se v současném světě. Stejně jako například je mi líto seniorů, kteří díky ekonomické a právní negramotnosti sednou na lep šmejdům. Nojo, co ale s tím? Asi je potřeba více zdůrazňovat, že i ty soušky jsou stále lesem, že i ležící a hnijící kmeny a mezi nimi pár metrů vysoké stromky jsou taky lesem. A že za sto let tam zase jejich vnuci uvidí les, jaký tam byl před patnácti lety – a možná zase uvidí souše ohlodané kůrovcem. Les je komplikovaný organismus který má nějaké cykly. Je to jak s listnatým stromem: přijdete li k němu v létě – má krásné listy, přijdete li k němu v zimě – je holý. Může vám ho být líto, ale další jaro už má zase listy. A podobné je to i s horským smrkovým lesem : Přijdete a stojíte mezi staletými velikány, přide za pár let a většina kmenů je holých, přijdete za 20 let a už vidíte zmlazení, přijdete za 50 let už nevidíte žádné suché kmeny, jen mladý les. A to se všechno opakuje. Ale ne za rok, ale třeba za 100 let.
Otázka pro diskutujícího u mého blogu: V jedenáctém století vedly příčně Šumavou jen zemské stezky, kde byly jen celniště, zřejmě s nějakou ozbrojenou posádkou. Většina hvozdu však byla neosídlena. Teprve po r. 1100 jsou známy vesnice na vnějším okraji hvozdu, vesměs blízko zemských stezek a v údolí Otavy a Úhlavy. K silnějšímu rozvoji sídel však dochází až ve 13. století, kdy vznikají i zlatokopecké osady a primitivní hutní střediska. Ještě po r. 1700 zůstává neosídlen pohraniční hvozd až po Modravu a Kvildu a celý hraniční hřeben. Jak se tedy obnovoval les před příchodem člověka do centrální Šumavy? Nejstarší nalezené stromy mají kolem 500 let – logicky je tedy nesázeli lidé.
Odpověď : dělo se tak přes větrné a sněhové události, doprovázené kůrovcovými gradacemi. Po gradací se les začal zmlazovat.
Podrobnosti viz : http://www.ceskatelevize.cz/porady/10386608012-silva-gabreta/21156323161/
Mojmír Vlašín|sobota 29. červen 2013
http://vlasin.blog.idnes.cz/
