3. 3. 2021
Při psaní tohoto článku se roznesla na sociálních sítích zpráva o nelegálním bourání vily na Hlinkách 40, která je současně v řízení Ministerstva kultury ohledně zápisu mezi kulturní památky. Do doby, než bude o zpamátnění objektu ministerstvem rozhodnuto, nesmí jeho majitel do architektonické podoby a stavebních dispozic nijak zasahovat. Navzdory tomuto omezení se pod plachtou přetaženou přes čelní fasádu rozebírá dřevěná neorenesanční terasa. Podezření na nelegální stavební zásahy už šetří policie, Stavební úřad i Národní památkový ústav – to vše na základě opakovaných podnětů občanů. Mimochodem právě občanská angažovanost už obětavě zachránila množství ohrožených staveb i uměleckých děl ve veřejném prostoru. Navzdory rychlé aktivizaci úřadů demolice nadále pokračuje. Hrozí, že ze snahy o záchranu historicky hodnotného objektu nakonec zbude jen spousta slzících a naštvaných smajlíků pod dokumentačními fotkami na sociálních sítích. A viník? Firma Horizon Consulting II z toho vyvázne nanejvýš tak pokutou, s níž nejspíš počítá jako s nutným zlem, které je kvůli zisku třeba podstoupit. Máme tu učebnicový příklad ignorance developerů a bezmoci občanů i úřadů jednajících ve prospěch zachování našeho kulturního dědictví. Názorně se tím potvrzuje, že k zavedení městské památkové zóny v Brně, o němž se aktuálně rozhoduje, je třeba neodkladně přistoupit.
Situace památkové ochrany historicky cenných nemovitostí se v Brně se dlouhodobě nachází ve slepé uličce. Důvodem je rozhodnutí ministerstva kultury o zneplatnění památkové ochrany objektů v Brně, kterých se týkají tzv. pozdní zápisy do původního seznamu nemovitých kulturních památek z druhé poloviny osmdesátých let. Jedná se o neuvěřitelných 1 400 brněnských památek, což představuje celé tři čtvrtiny z jejich celkového počtu ve městě Brně vůbec. Situace se z legislativních a administrativních důvodů bohužel údajně nedá zachránit jejich hromadných zápisem. Každou z nich je totiž nutné zapsat samostatně, což je s ohledem na kapacitu a výkonnost ministerstva kultury proces v lepším případě na desítky, reálně však spíše na stovky a tisíce let. V možné legislativní zakotvení také nelze doufat. Řešení této neblahé situace je jen jedno: zavedení městské památkové zóny.
Oproti existující městské památkové rezervaci, která se nachází v užším městském centru, se městská památková zóna rozkládá na poměrně rozsáhlém a architektonicky heterogenním území pěti městských částí, jimiž jsou Brno-střed, Brno sever, Žabovřesky, Královo Pole a Jundrov. Nabízí se tedy základní otázka, co vlastně má městská památková zóna splňovat. Je to ochrana nezpamátněných objektů, plošné řešení této „administrativní chyby“ s fatálními následky, nebo jde o ochranu urbanistických struktur, k čemuž má správně památková zóna sloužit? Jedná se ze strany Ministerstva kultury o šalamounské řešení, které má prostřednictvím této plošné ochrany vyřešit nápravu nezpamátněných objektů a které tímto krokem může omezit rozvoj města, respektive rozvoj další výstavby? Do této problematické situace ještě vstupují specifické a často i protichůdné zájmy jednotlivých městských částí, města, památkářů, developerů a státu.
Navzdory složitým, a mnohdy nejednoznačným, okolnostem, které návrh na zavedení památkové zóny provází, je třeba si uvědomit, že jiné řešení, jak ochraňovat kulturní dědictví, k dispozici aktuálně nemáme a v blízké budoucnosti ani mít nebudeme. Pokud chceme zachovat identitu Brna stavící na architektonickém dědictví, pak tento krok zrealizovat musíme. Poučme se z tristního osudu architektury industriálního Brna, které bylo prakticky srovnáno se zemí. Za této situace tedy nezbývá než apelovat na vedení městské části Brno-střed, které se vyslovilo proti zavedení městské památkové zóny, ačkoli se největší soubor památek nachází právě na jejím území, aby tento svůj přístup přehodnotilo.
Marika Kupková
autorka je kurátorka a spolupředsedkyně brněnských Zelených
