Mojmír Vlašín: Ochrana přírody

Každá diskuse je potřebná pokud není banální a nepoužívá falešné argumenty. A to, se bohužel stalo v diskusi o Šumavě. Na Šumavě totiž vůbec nejde o kůrovce a o smrk. Jde o to, jestli člověk ve své neskonalé pýše dovolí , aby se tam děli věci, které nemůže  ovlivnit. K tomu byl zřízen národní park. A tak tomu zpočátku i bylo! Jenže velmi brzy se tam začalo ukazovat, že stromy rostou i bez lesníka. A to by mohlo být nebezpečné. Od posledního provozního technika až po profesora se lesníci semkli a začali bojovat proti kůrovci, stejně jako církev bojovala proti kacířům, kteří tvrdili, že bůh je i bez kněze. Dnes nám připadá směšné, jak se kdysi církev snažila zamezit poznání, že se Slunce netočí kolem Země. Jak marně likvidovala vědecké poznatky včetně jejich nositelů. Stejně tak marně se snaží zabránit zjevným faktům lesnická obec (čest nemnohým výjimkám), protože na Bavorské straně Šumavy, a dokonce na četných místech na naší straně , už je zjevné, že je to jinak. Lesy odumírají, zmlazují se a dorůstají. Bez člověka, bez lesníka.

Ano, na Šumavě skutečně nejde o smrk ani o kůrovce. Jde o dřevo.  O miliony kubíků dřeva. Prezentuje se to jako armagedon smrku. Jenže smrk a kůrovec tady byli mnoho milionů let před tím, než se na planete objevil první člověk (a lesník). A budou tady i po tom, co poslední člověk (a lesník) vyhyne.

Ale na Šumavě by nemělo jít o dřevo. Mělo by jít o to, abychom na malém, malinkatém kousku republiky ponechali přírodní procesy běžet. Poznání, které nám to přinese je tisíckrát cennější, než všechno dřevo, které na Šumavě stojí a leží.

Zdroje :

Baláž et all, 2010: Ochrana přírody z podhledu biologa, ČZU Praha

Primack et all , 2001: Biologické principy ochrany přírody, Portál, Praha