Martin Ander: Poplatek za odpad je nespravedlivý a zbytečně vysoký

Máme-li doma vysoké účty za vodu, teplo, nebo elektřinu, první po čem se poohlédneme je, kde by se dalo ušetřit: nenechávat zbytečně svítit, téct vodu nebo nepřetápět. Podobně lze přistupovat i k domácím odpadům: můžeme více třídit nebo už při nákupu vybírat zboží tak, abychom si nevyužitelných odpadků přinesli domů co nejméně – můžeme totiž dávat přednost větším balením, recyklovatelným obalům, nákupu do přinesených sáčků nebo plátěným taškám. Co se ale výše poplatku za odpad týče, nebude nám to v Brně nic platné. Ať se chováme s rozmyslem, nebo bez něj, ať vytváříme odpadů málo, nebo hodně, ať poctivě třídíme, nebo ne, stejně každý zaplatíme 670 Kč. Finanční motivace k šetrnému chování tu naprosto schází. A právě proto je poplatek tak vysoký. Lidé, kterým kromě vlastního dobrého pocitu třídění nic nepřinese, jsou pak z principu k třídění vlažnější. A Brno tak zbytečně plýtvá potenciálem, který by mohl náklady města na odpady výrazně snížit.

A není to utopie. V řadě českých a moravských měst už různé formy finanční motivace ke třídění odpadu fungují. Někde je to velmi nahrubo – jako třeba v Praze -, kde platíte podle toho, jak velkou popelnici na svůj odpad potřebujete. Jinde už používají mnohem vychytanější způsoby – jako třeba v Mikulově -, kde vám vytříděný odpad ve vaší nádobě s čipem při vývozu zváží a podle množství pak sníží poplatek.

Který z těchto vzorů by se pro Brno hodil víc, to jistě můžeme nechat na podrobné prověření odborníkům a následnou veřejnou diskusi, je ale jasné, že tak jak to je v Brně teď, už to dál nejde. Systém je nespravedlivý vůči těm, kteří mají odpadu málo: ať už proto, že méně nakupují, protože méně potřebují, nebo proto, že poctivě třídí a vyhazují do popelnice opravdu jen to, což už dál materiálově využít nejde. Zavedeme-li finanční motivaci ke třídění, vyděláme na tom všichni, protože platby za odpad půjdou dolů.